24. ledna 2015 uplynulo sto let od narození významné brněnské rodačky, skladatelky a dirigentky Vítězslavy Kaprálové. Životní pouť a zejména hudební dílo této výjimečné ženy, jíž osud vyměřil pouhých 25 let, si připomnělo brněnské publikum na čtyřech koncertech uspořádaných různými kulturními a hudebně vzdělávacími institucemi či spolky. Tvůrci drobného (leč mimořádného) hudebního festivalu s názvem Vitulka připravili nevšední koncepci programů, které měly specifické zaměření vzhledem k časovým etapám v tvorbě autorky nebo typům jednotlivých skladeb.
Na uspořádání měsíčního tematického celku s názvem Vitulka se podílelo několik významných kulturních a vzdělávacích institucí a spolků: Filharmonie Brno, Konzervatoř Brno a Základní umělecká škola Vítězslavy Kaprálové v Králově Poli, Klub moravských skladatelů, Společnost Bohuslava Martinů a Spolek přátel hudby při Filharmonii Brno. Mezi osobnostmi, které iniciovaly uspořádání festivalu a podílely se na jeho koncepci i realizaci, je třeba vyzvednout bratrance skladatelky ing. Josefa Kaprála a především Mgr. Jarmilu Mráčkovou, někdejší ředitelku ZUŠ Vítězslavy Kaprálové v brněnském Králově Poli. Oba se dlouhodobě věnují odkazu i prezentaci Vítězslavy Kaprálové a jejího díla na veřejnosti a výrazně se zasloužili o úspěšný průběh projektu.
Není náhodou, že první z koncertů (19. ledna 2015), uspořádaných při příležitosti 100. výročí narození skladatelky, se uskutečnil v prostorách brněnské konzervatoře. Zde Vítězslava Kaprálová ve třicátých letech minulého století studovala kompozici u Viléma Petrželky a dirigování ve třídě Antonína Chalabaly. A není náhodou, že pořadatelství koncertu se vedle konzervatoře ujal zejména Klub moravských skladatelů, jehož členkou se záhy mladá skladatelka stala a který ji v jejích kompozičních aktivitách podporoval.
Příslibem mimořádného zážitku se stal zasvěcený úvod prof. Jindřišky Bártové, která poutavě přiblížila osobnost skladatelky, zejména její studentská léta na brněnské konzervatoři. J. Bártová zdůraznila výjimečnost Kaprálové, nazvala ji po právu fenoménem, který nemá v prostředí žen-skladatelek obdoby. Vítězslava Kaprálová zanechala během svého velmi krátkého života pozoruhodný odkaz v oblasti symfonické i komorní tvorby, obohatila svými díly instrumentální i vokální literaturu. O její mimořádnosti svědčí životnost jejích skladeb, obliba interpretů v širokém geografickém prostoru, množství monografií, věnovaných autorčině životu a dílu.
V podání pedagogů brněnské Konzervatoře a Janáčkovy akademie múzických umění zazněla první opusová díla autorky z oblasti komorní tvorby. Vytvářela je ve svých šestnácti až dvaceti letech. Již v raných skladbách Kaprálové se projevily příznačné rysy jejího hudebního jazyka; posluchače upoutala melodická invence a harmonická vyspělost autorky, její citovost i hloubavost. Programovou osu tvořila cyklická klavírní a vokální tvorba: Pět klavírních skladeb op. 1, Tři kusy pro klavír op. 9, Dvě písně op. 4 na slova R. Bojka, Jiskry z popele op. 5 na slova B. Jelínka. Dále variační klavírní Sonata appassionata op. 6 (1933) a vokálně instrumentální skladba Leden na slova V. Nezvala pro soprán, flétnu, dvoje housle, violoncello a klavír.
Oba klavírní cykly dělilo přibližně čtyřleté období, první z nich vznikal pod vedením V. Petrželky, geneze druhého spadá již do období studia Kaprálové u V. Nováka v Praze. Z hlediska kompozice patří k nejzajímavějším zvláště Groteskní passacaglia tvořící poslední část 2. zmíněného cyklu. Autorka na Novákův podnět uplatnila polyfonní formu a bravurním způsobem vyjádřila hudební vtip a nadsázku. Je známo, že za svou skladbu získala 1. cenu v soutěži vyhlášené hudebním časopisem Tempo.
Všechny klavírní skladby zazněly ve vynikajícím podání brněnských pianistů Ladislava Doležela, Renaty Bialasové a Alice Rajnohové. Nejmladší z interpretů L. Doležel nechal v klavírních miniaturách 1. opusu vyniknout půvabné melodii a něžné kráse raného díla, současně se nechal inspirovat mimohudebními aspekty díla. Pestrou paletu hudebních barev a nálad nabídlo interpretační pojetí Tří kusů pro klavír op. 9 v podání Renaty Bialasové. Pianistka prokázala, že je znamenitou interpretkou Kaprálové klavírních skladeb, což ostatně v minulosti prokázala také zvukovými nahrávkami. K význačným interpretkám klavírní tvorby V. Kaprálové patří rovněž Alice Rajnohová. Její provedení Sonaty Appassionaty op. 6 z roku 1933, skladby plné kontrastních hudebních myšlenek a citových poloh, patřilo k vrcholům večera.
Písňová tvorba Kaprálové už v rané fázi tvorby vykazuje autorčin smysl pro respektování rytmu i obsahu slova a ušlechtilé vedení melodie. Vokálního partu všech tří písňových programových čísel se ujala sopranistka Hana Škarková. V opusech 4 a 5 s ní spolupracoval pianista Milan Bialas. Oba interpreti podtrhli něžnou krásu a obsah verbálně hudebního vyjádření, jejich pojetí bylo přesvědčivou reflexí skladatelčina vnímavého uchopení básnických textů. Vokálně instrumentální část programu vyvrcholila skladbou Leden pro širší nástrojové obsazení, kde se vedle sopranistky uplatnili v ansámblu flétnistka Kristina Vaculová, houslisté Štěpán Graffe a Richard Kružík, violoncellista Michal Hreňo a pianista Ladislav Doležel.
Klavírní a písňovou tvorbu z doby zvláště brněnského studia doplnily skladby houslové literatury. Legenda op. 3a z roku 1932 pro housle a klavír nebyla za života autorky provedena; její interpretace se během večera ujali houslista Štěpán Graffe a pianistka Renata Bialasová. Protipól skladby tvoří Burleska op. 3b ze stejného období (a poprvé uvedená o rok později), která upoutává posluchače zvláště svou rytmickou zvrásněností. Zazněla v provedení houslisty Richarda Kružíka a pianisty Ladislava Doležela.
Program večera, tematicky zaměřený na první opusová díla skladatelky, byl obsahově pestrý a interpretačně velmi zdařilý. Posluchači se mohli zaposlouchat do hudby plné prosté krásy, mladické citovosti, něhy, vášně i melancholie, ale také vtipu a svěží radosti. Je jistě pozoruhodné, že tuto bohatou škálu nálad a emocí dokázala Vítězslava Kaprálová zprostředkovat již svou ranou hudební tvorbou.
doc. PhDr. Judita Kučerová, Ph.D.
