11.11.2014 – Komorní koncert ze skladeb členů Klubu

Program

Kateřina RŮŽIČKOVÁ  :  Ostinato rock –  Zimní nokturno*  –  Klíčení*
Na klavír hraje Romana CHOLASTOVÁ
*PRVNÍ PROVEDENÍ

Jan ŠIMÍČEK : Brněnský Prométheus
hudební fantazie podle obrazu Antonína Procházky „Prométheus přinášející lidstvu oheň“
Misterioso  –  Andantino poco con  moto  –  Con espressione  –  Largo  –  Con allegrezza  –  Allegro energico  –  Hymnus
Hraje TRIO ROMANTIQUE : Lubomír ČERMÁK – housle, Martin ŠVAJDA – violoncello a Jan ŠIMÍČEK – klavír, keyboard, tamburina

Mojmír BÁRTEK :  Hornový song
Hrají BRNĚNŠTÍ HORNISTÉ : Milan MRAZÍK, Antonín KOLÁŘ, Lukáš KOREC a Miloš KOVAŘÍK


Pavel BLATNÝ  :  Nostalgické tóny – za všechny hornisty na věčnosti
PRVNÍ PROVEDENÍ
Hrají BRNĚNŠTÍ HORNISTÉ 

Milan SLIMÁČEK : Šestý smyčcový kvartet
PRVNÍ PROVEDENÍ
Allegro  –  Andante moderato  –  Allegro non troppo
Hraje GRAFFOVO KVARTETO : Štěpán GRAFFE – 1. housle, Lukáš BEDNAŘÍK – 2. housle, Lukáš CYBULSKI – viola a Michal HREŇO – violoncello


Koncertní sál Konzervatoře, Brno, Lužánecká 14
Úterý 11. listopadu 2014 v 19 hodin
KONCERT K ROKU ČESKÉ HUDBY


 

Kateřina Růžičková : Ostinato rock  –  Zimní nokturno  –  Klíčení

Drobné klavírní skladby vznikají postupně od roku 2012 (Ostinato rock, 2013 Zimní nokturno, 2014 Klíčení) jako součást zamýšleného delšího cyklu. Společným znakem je vedle záměrné stručnosti také využívání různých modálních terénů nebo intervalových výběrů. Skladbu Zimní nokturno jsem věnovala svým rodičům, Jiřímu a Jitce Růžičkovým.

Kateřina Růžičková 

Jan Šimíček : Brněnský Prométheus

Dílo bylo komponováno v roce 2013 u příležitosti 75. výročí odhalení obrazu Antonína Procházky v aule Právnické fakulty Masarykovy univerzity v Brně. S malířským uměním Antonína Procházky jsem se poprvé setkal v 60. letech minulého století na vernisáži v Brně, coby posluchač JAMU. Jeho raná tvorba mi připomínala i mé zaujetí nejen pro vše nové, ale i dychtivost poznání mezi paletou barev a krásou hudebního vyjádření. To jsem si zakódoval do paměti a díky setkání s Leou a Jindřichem Chatrnými v loňském roce jsem si po 45 letech opět uvědomil  význam malířského díla A. Procházky. Jim jsem také věnoval klavírní suitu „Rozmluvy nad obrazy Antonína Procházky“ (Rodina s madonou, Před bouří, Noc, Květinářka). Na dotaz, zda bych nechtěl napsat skladbu k Procházkovu obrazu „Prométheus přinášející lidstvu oheň“ (rozměr 7,5 x 14 metrů) jsem nezaváhal a skladbu jsou zkomponoval během měsíce srpna. O necelé tři měsíce – 19. listopadu 2013 – mělo dílo premiéru v Domě umění v Brně.

Jan Šimíček 

Mojmír Bártek : Hornový song

Každoroční setkání hornistů v Žehušicích je událostí, která zanechá nejen hudební reminiscence. Zde působil virtuóz na lesní roh J. Š. Punto a jeho památce jsem věnoval skladbu Hornový song. Premiéra byla provedena v druhé polovině června letošního roku. Skladbu bravurně interpretovali Brněnští hornisté jako premiéru již ve zmíněných Žehušicích. Skladba je v podstatě jednovětá, tonálního charakteru s melodickými pasážemi. Při kompozici jsem vycházel ze zkušeností se souborem a skladbu jsem koncipoval tak zvaně na tělo.

Mojmír Bártek

Pavel Blatný : Nostalgické tóny – za všechny hornisty na věčnosti

Horna je nástroj, který jsem ve své tvůrčí činnosti – jako byla tvorba hudby komorní – využíval nejčastěji. Rozsah jejího využití mne vždy inspiroval a proto není divu, že největší počet mých interpretů tvoří právě hornisté. Bohužel je dnes většina z nich již v muzikantském nebi. Defilují mi vždy před očima – každý měl – vždy proti jiným – nějakou specifickou zvláštnost, dovednost či um. Za všechny budu jmenovat jen Ottu Kopeckého. Dovedl se sarkasticky šklebit v mých neoklasických skladbách nebo využívat zvláštní hluboké timbrové hukoty v mých orchestrálních dílech, poznamenaných Novou hudbou. Až se bude moje skladbička hrát,  budu vzpomínat především na něho. Však mé „nostalgické tóny“ nejsou jen vznešená „Larga“, ale i „Conmotta“ plná radostného pohybu.

Pavel Blatný

Milan Slimáček : Šestý smyčcový kvartet

jsem napsal na jaře roku 2013 pro Graffovo kvarteto. Skladba má tři části odlišné sazbou, výrazem a tempovým plánem, který je obvyklý (rychle – pomalu – rychle). Její hudební jazyk se vyznačuje volnou atonalitou, také bitonalitou a občasnými  torzy rozšířené tonality. Kromě vertikál složených z čistých a zvětšených kvart, které mám v oblibě, se v souzvucích objevuje také zmenšená oktáva. Nejedná se o skladbu avantgardní, ale rovněž ne tradiční. Jde o syntézu minulé a novější hudby tak, jak ji vyznávali klasikové 20. století.

Milan Slimáček

Napsat komentář